22.2.2016

Kufr přežil a já naštěstí také :)

Abych začala pěkně od začátku..  Kufr zradil,  za ty dvě hodiny, které jsem spala,  přibral 0,6 kg a dosáhl tak váhy 32,2 kg.  A pokud to nebyl on, tak zradila nejlepší kámoška týdne – váha! Komplikace a nejdůležitější otázka- co ven- ovládly ráno. Vítězem této otázky se bohužel staly žabky z Tchiba,  sice nebyly úplně nej, ale byly jediný, takže se nákupní seznam zvětšil, protože být bez žabek v létě je jako býti studnou bez vody. Na odbavení mi kufr ukazoval 31,9 kg, dostal nálepku heavy a mohl cestovat po páse dál, naštěstí! 🙂

Nooo, druhý den jsem sotva zvedla nůž :-)

Nooo, druhý den jsem sotva zvedla nůž 🙂

Co se týče příručního zavazadla, tam jsem měla štěstí také. Dvanáct kg místo maximálních osmi už byl v celku rozdíl a do rozměrů by se také nevešel, na šířku měl jako vlk po sežrání všech dotyčných včetně myslivce. Takže jsem doufala a s velkým štěstím to prošlo. Musím uznat, že svačinové pytlíčky od Eurowings jsou boží a využití jsem pro ně našla i teď.

Kávový trénink začal již v letadle :-)

Kávový trénink začal již v letadle 🙂


Se samotnou cestou jsem nadmíru spokojená. Narazili jsme na skvělé lidi, kteří byli velice ochotní a touto cestou jim děkuji- ευχαριστώ. Zažili jsme samozřejmě typickou řeckou jízdu, moje smysly by asi na ohlídání všech stran i střechy nestačili a auto by nepřežilo bez šrámů. Opravdu obdivuji nejen nervy všech řidičů, ale i zručnost zaparkovat všechno na milimetry. To že tady chodíte na červenou, je úplně normální, přechody vlastně skoro neexistují a když už jsou, tak na stranách parkují auta, takže stejně musíte vlézt mimo. Prozatím na mne Larissa působí autentickým dojmem, uvidíme časem, ale pochybuji, že se to změní.

Řecko by zde asi nikdo nehledal :-)

Řecko by zde asi nikdo nehledal 🙂

Většina lidí, spustí rovnou řecky a to opravdu řecky nevypadám, takže si myslím, že s turisty zde nepočítají (ono i nás, erasmáků, je velice málo). Jsou ale velice ochotní a velmi se snaží, jejich angličtina je jako moje, takže se cítím lépe a vždycky jsme se prozatím nějak domluvili. Velké plus nastane, když třeba řeknete jedno slovíčko řecky, to se usmívají jak dítě o vánocích, opravdu je to potěší a když jsou potěšeni oni, tak samozřejmě i já (hrdost se samozřejmě také dostaví :). Jinak opravdu tu mají všichni na všechno čas a vše je tu trošku opožděné, kromě snídaně, na tu si musíme přivstat, Jelikož týden volna je určo před námi, mám v plánu se podívat aspoň na Platamonský hrad a udělat fotku Šárky po 15 letech. Tak snad se nějak domluvíme a pojedeme v nejbližší době, počasí nám zatím přeje. Posílám trošku sluníčka, my tu už běháme v tričku, tak ať si i vy můžete sundat zimní bundu. 🙂

PS. Tady ještě pár fotografií 🙂

 

Facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedintumblr