12.3.2016

Jak to všechno začalo a jak si vlastně na zdejším kampusu žiju.

Pro začátek by bylo dobré zmnínit, kde přesně jsem a proč jsem si toto místo vůbec vybrala.

Odjet na Erasmus+ bylo vlastně úplně spontánní rozhodnutí, podala jsem přihlášku v posledních hodinách a vlastně jsem to s nikým ani nekonzultovala. Popravdě jsem vůbec nevěřila tomu, že se někam dostanu. Jelikož jsem se přihlašovala na poslední chvíli, tak mi ani nepřišel e-mail s výběrem univerzit. Můj počáteční výběr byl tedy z internetových stránek, které byly poněkud, jak jsem zjistila později, neaktualizované. Na výběrovou schůzku jsem šla tedy rozhodnutá, že pojedu na Kypr. Během schůzky se ale výběr univerzit zvýšil z počátečních ca osmi tak na dvojnásobek a já začala panikařit. Behěm celé přednášky jsem se snažila vyhledat něco o dalších univerzitách, ale marně, technika prostě zradila (vždyť na to je zákon!). Přesvědčilo mě vlastně jen to, že jsem se dozvěděla o stravování zdarma, nízkému nájmu na kolejích (je přeci důležité myslet ekonomicky) a samozřejmě o tom, že budu mít možnost se vrátit do mého milovaného Platamonu, kde jsem s Mořským koníkem od VZP strávila jako dítě měsíce. Úspěšně a hrdě jsem se tedy zapsala ke studiu na TEI Larissa a čekala, kdo bude mým společníkem. Po výběrové schůzce jsem si samozřejmě začala zjišťovat informace o této univerzitě a moje nadšení se střídalo s pochybami. Kypr versus Řecko, to byla otázka následujícího týdne (no, popravdě dvou). Jsem ale zastáncem toho, že spontánní rozhodnutí mají něco do sebe a tak jsem nic nezměnila a začala se jednoduše těšit.

TEI Larissa je třetí největší polytechnickou univerzitou v Řecku a nachází se na samotném okraji Larissy ve středním Řecku. Bydlení na kolejích v místním kampusu má samozřejmě jako všechno své mouchy. Jsou tu ale významné prvky, které určitě člověk ocení, studovat zde přináší totiž spoustu benefitů.

Místní kampus má rozlohu 120 hektarů, tedy skoro 150 fotbalových hřišt, takže i tady si nějaký ten kiláček denně naběhám. Výhoda je, že tu je opravdu všechno (tedy kromě supermarketu, Lidl je ale vzdálen pouhý kilometr) a pro některé výhoda, pro některé ne, je tu i na velké množství lidí poměrně klid.

Kampus

Kampus

Ubytování je nabízeno přibližně 600 studentům. K dispozici jsou dvoulůžkové pokoje v osmi budovách. Koleje jsou zde rozdělené podle pohlaví a jsou pro zahraniční studenty oproti cenám v ČR opravdu za minimální poplatek. Pokoje jsou plně vybavené s vlastním sociálním zařízením, co mě překvapilo je i přítomnost ledničky a rychlovarné konvice. Lednička má dokonce mrazáček, takže už jsme nakoupili zásoby zmrzliny na horké dny. 🙂

Tak v této budově bydlím, akorát na opačné straně.

Tak v této budově bydlím, akorát na opačné straně.

V areálu se nadále kromě univerzitních budov určených pro výuku a kolejí nachází knihovna, která byla postavena pouze pro TEI a je o rozloze 2,778 m²! Samozřejmě je pro studenty zdarma. Okouzlí nejen z venku ale i vnitřním designem.

Dále je zde kavárna, která je ve všední dny otevřená přibližně od osmi do osmi. O víkendu mají otevřeno asi pouze v sobotu (velké ASI), nikde jsem nenašla otevírací hodiny. Asi ale záleží na počasí, jelikož dnes, když prší, je kavárna opravdu zavřená. 🙂 Musím uznat, že kávu mají dobrou a o tržby tam nemají nouze, řekové jsou strašní závisláci.

Když prší v sobotu, tak nemáme šanci si dát čerstvou kávu.

Když prší v sobotu, tak nemáme šanci si dát čerstvou kávu.

Když je slunečno, hned to vypadá jinak.

Když je slunečno, hned to vypadá jinak.

Stravování je zajišťené v místní jídelně pro studenty s nízkým příjmem a zahraniční studenty zdarma a to 3x denně! Kdyby jste jen viděli, jak neefektivní to je a kolik jídla se vyhodí! Samozřejmě, že to není nic extra, ale popravdě se tam dá vždy najíst. Výběr je většinou z více jídel, ale je to opravdu velmi podobné. Vše se opakuje, takže již po týdnu jsem jedla téměř to stejné, ikdyž to třeba vypadalo jínak, chutnalo to podobně. Vše tu dělají na oleji a umí i přisolit, takže tu opravdu nezhubnu, ale kupovat jídlo je prostě zybtečné (hlavně myslet ekonomicky!). Hlavnímu jídlu přechází polévka, kterou jsem prozatím měla jen párkrát. Většinou je i dezert, což je buď puding nebo kousek buchty, vše je zas až moc sladké, ale po hlavním chodu vždy spraví chuť. 🙂 Co považuji za perfektní je možnost přílohy a občas i přítomnost ovoce (jablka, pomeranče). Přílohou je buď kuskus, salát, červená řepa a nebo něco zeleného, k čemuž jsem ještě nenasbírala dostatek odvahy. Večeře je většinou podobná tomu, co bylo u oběda, jen opět pozměnéné třeba přílohy. Snídaně jsou stejné každý den: chléb, šunka, sýr, vařená a míchaná vajíčka, marmeláda, „nuttela“, máslo. K pití je vždy možnost vody, u snídaně i mléko, šťáva a černý čaj. Takže nejlepší je vždy snídaně, tam nemusím nikdy experimenovat a vždy se pořádně najím. 🙂 Jídlo je tu vlažné až studené, málo kdy se stane, že je opravdu teplé, ale jak jsem někde četla, řekové volají k obědu: „Pojď už, ať ti jídlo nezteplá!“ Takže až tu budou ty vedra, tak to asi nebude na škodu. 🙂 Z hlediska finanční stránky je možnost místního stravování naprosto bez chyby! 🙂

Do této budovy chodíme nejčastěji. Máme štěstí, že je jídelna na opačné straně areálu a na to tučné jídlo si musíme alespoň trošku projít :-)

Do této budovy chodíme nejčastěji. Máme štěstí, že je jídelna na opačné straně areálu a na to tučné jídlo si musíme alespoň trošku projít 🙂

Ukázka nejčastějšího pokrmu týdne. Musím uznat, že je to moje nejoblíbenější jídlo :-)

Ukázka nejčastějšího pokrmu týdne. Musím uznat, že je to moje nejoblíbenější jídlo 🙂

Abychom nebyli špindírové tak je tu samozřejmě i prádelna, která sice není zdarma ale za 2,50€. Výhodou ale je, že nemusíte kupovat prací prášek či prádlo někde sušit, za necelé dvě hodiny si totiž vyzvednete vše úplně suché.

Aby se tu člověk hýbal více, než jen díky pohybu mezi budovami a jídelnou, je tu sportovní areál. Je zde sportovní hala, posilovna, basketbalové, tenisové, volejbalové, fotbalové hřiště, sály ve kterých se vyučují různé kurzy od klasického řeckého tance, přes zumbu až po bojové umění. Také je zde možnost si zahrát ping-pong. Pro studenty opět vše zdarma! (PS. Poprvé jsem v ruce držela tenisovou pálku raketu a zkoušela se alespoň trefit, s dalším tréninkem budu snad na konci semestru profík 🙂 )

Část sportovního areálu, vlevo je ping-pong a taneční sál.

Co jsem asi opomenula je, že v celém kampusu je přítomná wifi, která je sice někdy pomalejší, ale aspoň, že vůbec nějaká. 🙂

Pokud se chceme dostat do města, tak buď jdeme pěšky (ca 5,5km) a nebo je zde zastávka autobusu, který jezdí poměrně často, takže je to fajn. Se studentskou kartičkou stojí jízda 0,60€. Pokud by byl člověk líný, může si vzít taxíka. Těch stojí před školou každý den mnoho a jedna cesta vyjde tak o 12x víc, v průměru tak 7-8€. Z hlediska toho, že tu mají studenti tolik benefitů, tak asi na časté jezdění taxíkem prostě mají. My se radši snažíme šetřit a žít zdravě, takže radši chodíme pěšky nebo vememe alespoň na jednu cestu autobus. 🙂

Až na občasné rušení na kolejích, kdy místní studentky (hlavně tedy i studenti) nerespektují noční klid nebo když přijde nová Alfa před naším oknem do místní smečky (nebo ta současná řeší závažné problémy) a pak nemám šanci se vyspat, se zde žije fajn, ono to vlastně i jinak nejde. Mám tu všechno, co potřebuji a to ostatní je ve stylu „nechvátej“, takže ani není šance si stěžovat. Vždyť by ani nebylo na co, to že nevíte kdy co a že musíte občas trochu počkat (na učitele tak půl hodiny minimálně a na ostatní formality třeba i týden) je prostě normální. S heslem: „Keep calm, wait and see“ jsem se prostě aklimatizovala.

Facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedintumblr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *